Informace o mentálním postižení

Popis, projev a příčiny

Pojem mentální postižení neboli mentální retardace (vychází z latinských slov „mens“ (mysl, duše) a „retardare“ (opozdit, zpomalit); doslovný překlad je tedy „opoždění (zpomalení) mysli.“ Je to vrozené a trvalé postižení osobnosti, které má mnoho projevů. Existuje několik definic, které charakterizují toto postižení.   

Mentální retardace se projevuje zejména zpomalenou chápavostí, těkavostí pozornosti, sníženou logickou pamětí, nedostatečnou slovní zásobou, neobratností při vyjadřování, impulzivností, hyperaktivitou, citovou vzrušivostí, opožděným psychosexuálním vývojem, zvýšenou potřebou péče a bezpečí, sníženou přizpůsobivostí k sociálním požadavkům a některými dalšími charakteristickými znaky.

Příčinami mentální retardace jsou dědičnost a organické postižení centrální nervové soustavy, ke kterému mohlo dojít během nitroděložního vývoje, při porodu nebo v době krátce po narození. Příčiny vzniku mentálního postižení jsou velice různorodé, vždy ale jde o závažné poškození mozku (organické nebo funkční). Jednoznačně lze určit příčiny mentálního postižení u syndromů vyvolaných genetickými poruchami (Downův syndrom neboli trizomie 21, Turnerův syndrom, Klinefelterův syndrom), metabolickými poruchami (fenylketonurie), intoxikací (FAS neboli fetální alkoholový syndrom), nebo následkem traumat (hypoxie nebo asfyxie při nedostatečném přísunu kyslíku během porodu). V mnoha případech ale příčinu nelze jasně a přesně stanovit, protože ji zatím zjistit nedokážeme, nebo se možných příčin objevuje hned několik současně.

Klasifikace mentální retardace

1. Lehká mentální retardace (IQ 50 - 69)
2. Střední mentální retardace (IQ 35 – 49)
3. Těžká mentální retardace (IQ 20 – 34)
4. Hluboká mentální retardace (IQ nejvýše 20)
5. Jiná mentální retardace
6. Neurčená mentální retardace

Lehce mentálně retardovaní jedinci si osvojují mluvu opožděně, v každodenním životě jsou schopni užívat řeč i udržovat konverzaci. Co se týče osobní péče (jídlo, mytí, oblékání, hygienické návyky) a praktických domácích dovedností jsou většinou úplně nezávislí. Dětem velmi prospívá výchova a vzdělávání, které se zaměřuje na rozvoj dovedností a kompenzování nedostatků. Problémy se objevují spíše při teoretické školní výuce (problémy se čtením a psaním), ale jinak nemusí lehký stupeň mentální retardace (dále jen MR) působit žádné vážnější problémy. Jedince na horní hranici MR lze zaměstnat manuální prací, která vyžaduje spíše praktické než teoretické schopnosti. Individuálně se u těchto osob mohou v různé míře projevit i  přidružené poruchy jako je autismus, vývojové poruchy, epilepsie, poruchy chování nebo tělesné postižení.

U jedinců se středně těžkou mentální retardací je výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči, je opožděna a omezena schopnost sebeobsluhy a zručnost. Většinou bývají plně mobilní (dokáží chodit bez pomoci) a jsou schopni navazovat kontakty s druhými lidmi a dokáží se podílet na jednoduchých sociálních aktivitách. Díky speciálním vzdělávacím programům si děti mohou osvojit základy čtení, psaní, počítání a mohou rozvíjet svůj potenciál k získání dalších základních vědomostí a dovedností. Dospělí jedinci jsou schopni vykonávat s dohledem jednoduchou manuální práci, která by měla být pečlivě strukturovaná. U tohoto stupně MR se často objevují přidružené vady jako je autismus či jiné vývojové poruchy, neurologická onemocnění, zejména epilepsie, psychiatrická onemocnění.

Těžká mentální retardace je podobná středně těžké MR s rozdílem, že u těžké MR je více snížená úroveň schopností, většina jedinců má značný stupeň poruchy motoriky nebo mají jiné přidružené vady, které způsobují poškození či vadný vývoj nervového systému. Možnosti výchovy a vzdělávání těchto osob jsou omezené, proto je důležitá včasná rehabilitační, výchovná a vzdělávací péče pro rozvoj motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností, samostatnosti a celkovému zlepšení kvality jejich života.

Jedinci s hlubokou mentální retardací jsou těžce omezeni ve své schopnosti porozumět požadavkům či instrukcím, většinou jsou výrazně omezeni v pohybu nebo imobilní (nepohybliví), inkontinentní a vyžadují stálou pomoc a stálý dohled. Jejich IQ nelze přesně změřit, je odhadováno, že je nižší než 20. Chápání a používání řeči je omezeno na reagování na zcela jednoduché požadavky. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené. Ve většině případů lze určit těžké neurologické nebo jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie, poškození zrakového a sluchového vnímání, autismus.

Kategorie jiná mentální retardace se používá pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové (rozumové) retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné pro přidružené senzorické (smyslové) nebo somatické (tělesné) poškození, např. u nevidomých, neslyšících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem či u těžce tělesně postižených osob.

Nespecifikovaná mentální retardace se užívá v případech, kdy je mentální retardace prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možné zařadit jedince do jedné ze shora uvedených kategorií.