Pracovní uplatnění

Onemocnět duševní chorobou ještě neznamená, že se člověk bude muset vzdát svého zaměstnání nebo jakékoli práce vůbec. Nemocný je ovlivněn v tomto směru několika faktory.

Prvním z nich je samozřejmě závažnost samotného onemocnění, dále pak jsou to dosavadní pracovní zkušenosti, osobnostní rysy, pracovní podmínky stávajícího zaměstnání, kvalita rodinného zázemí, dostupnost služeb zaměřených na pracovní rehabilitaci.

Často se u pacientů vyskytují dva přístupy k návratu do zaměstnání. Jedni nástup do práce uspěchají, druzí s návratem příliš otálejí. Většinou však u nikoho z nich neprobíhá příprava ke vstupu zpět do pracovního procesu.

Co tedy dělat, pokud se člověk po prodělané psychotické atace rozhodne vrátit do zaměstnání? Na prvním místě je potřeba, aby se nemoc nacházela v období remise, tj. zdravotní stav byl již stabilizovaný.

Je proto důležité, aby bylo toto rozhodování konzultováno s ošetřujícím psychiatrem. Dále je důležitý postoj samotného pacienta ke svému budoucímu zaměstnání. Častým názorem je "všechno, nebo nic", "buď pořádná práce, nebo žádná".

Lidé často považují za svou degradaci začít pracovat v chráněných podmínkách (např. chráněné či rehabilitační dílny). Přitom i zcela psychicky zdraví lidé mohou po delší pracovní neschopnosti či dovolené prožívat během návratu zpět do zaměstnání určitý stres. V krátké době si ale opět zvyknou.

Jinak je tomu však u tak zranitelných lidí, jako jsou duševně nemocní. Jsou méně odolní vůči stresu, který práce v reálných podmínkách s sebou přináší. Zátěží mohou být nároky na výkon, mezilidské vztahy či pracovní podmínky (hluk, směny, přesčasy, fyzická a psychická zátěž).

Je proto lépe se vydat cestou malých změn, než po krátkém období v tzv. řádném zaměstnání díky stresu z nezvládnutí pracovních úkolů a dalších nároku běžného zaměstnání riskovat propuknutí nemoci či v lepším případě zcela rezignovat na jakoukoli práci.

Každá práce přitom umožní pacientovi trochu zvýšit sebedůvěru, samostatnost a schopnost bez problému komunikovat s lidmi.

Charakteristika osob se zdravotním postižením

Dle nového zákona o zaměstnanosti podle novelizace od 1. 1. 2010 jsou to tyto osoby:

• Osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni, jsou osoby s těžším zdravotním postižením.
• Osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni, jsou osoby se zdravotním postižením.
• Osoby, které byly rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení uznány zdravotně znevýhodněnými. Tyto osoby mají funkční poruchu zdravotního stavu, při které je zachována schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale možnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého stavu. Jde o osoby, kterým nebyl přiznán invalidní důchod v žádném stupni a mají lehčí zdravotní postižení, které nezpůsobuje ani 35% pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Přesto tito lidé mohou potřebovat podporu na trhu práce, proto si na příslušné OSSZ mohou zažádat o uznání tohoto statutu, který jim je nebo není přiznán.

Mezi osoby se zdravotním postižením se řadí i psychiatričtí pacienti, pokud splňují některou z výše jmenovaných podmínek.

Vzhledem k tomu, že zdravotní stav není neměnný a může se měnit i kvalifikace zdravotně postižené osoby, stanovuje lékař OSSZ podle individuální situace posuzované osoby kontrolní lékařskou prohlídku, při které se zdravotní stav a pracovní potenciál znovu posoudí. Kontrolní lékařskou prohlídku mohou OSSZ provést např. i z podnětu úřadů práce.

Pracovní rehabilitace po dobu nejdéle jednoho roku (pracovní pokus)

Klient s invalidním důchodem nebo dlouhodobou pracovní neschopností se může také obrátit na okresní správu s žádostí o doporučení pracovní rehabilitace. Vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, v §5 uvádí, že za soustavnou výdělečnou činnost se nepovažuje činnost vykonávaná nejdéle po dobu jednoho roku v rámci pracovní rehabilitace na základě doporučení příslušného lékaře okresní správy sociálního zabezpečeni.

Ochrana osob se zdravotním postižením na trhu práce

Úřad práce je povinen osobám se zdravotním postižením věnovat zvýšenou pomoc, tito lidé mají právo na pracovní rehabilitaci, která spočívá v poradenství, přípravě na zaměstnání, zprostředkování, udrženi nebo změně zaměstnání a vytvářeni vhodných podmínek pro výkon zaměstnání. Pracovní rehabilitace se může uskutečnit i v době dočasné pracovní neschopnosti, když tomu zdravotní stav nebrání.

Pracovní rehabilitace - souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace.

Příprava k práci - zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo na základě dohody s úřadem práce. Příprava k práci může být prováděna s podporou asistenta. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců.

Specializované rekvalifikační kurzy - jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako ostatní rekvalifikace.

Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna - chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, kde je zaměstnáno nejméně 60% zaměstnanců se zdravotním postižením.

Příspěvky pro zaměstnavatele - Úřad práce může poskytnout příspěvek zaměstnavateli na vytvoření chráněného pracovního místa a chráněné dílny. Zaměstnavateli, který provádí na svém pracovišti přípravu k práci osob se zdravotním postižením, může úřad práce uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob.

Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením - zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4% z celkového počtu svých zaměstnanců. Způsoby plnění, tj. zaměstnávání v pracovním poměru, odběr výrobků a služeb nebo odvod do státního rozpočtu, jsou považovány za rovnocenné a lze je vzájemně kombinovat.