Telefony: 553 652 433, 553 650 760, 723 457 998
E-mail: fokusopava@seznam.cz
Aktuality a základní informace
o spolku, projekty, spolupráce, dokumenty, kontakty…
Středisko pro osoby
s duševním onemocněním a zdravotním postižením
– Lepařova 8/2906, Opava
Středisko pro osoby
s mentálním postižením
a zdravotním postižením
– Hradecká 16, Opava
Středisko pro osoby
s duševním onemocněním,
mentálním a zdravotním postižením
– Vodní 173, Vítkov
Chráněná práce
a pracovní uplatnění

Informace o duševním onemocnění


Psychóza je slovo řeckého původu a znamená nemoc duše, duševní nemoc.

Psychóza velice silně zasahuje do života postiženého člověka a jeho rodiny. Zásadním způsobem mění u nemocného prožívání sama sebe, druhých lidí a svět, v němž s nimi žije. Můžeme se s ním setkat ve všech věkových kategoriích, nezáleží na pohlaví ani intelektu.

V psychiatrii jsou duševní poruchy rozčleněny podle kritérií Mezinárodní klasifikace nemocí. Psychiatrické statistiky uvádějí, že v průměru v každé generaci má 20% populace psychické potíže, 10% je postižena mírnějším psychickým onemocněním a zhruba 3% jsou postižena psychózou. Každý rok propukne na 100 000 obyvatel dalších 12 nových případů psychózy.

Projevy

Většina typů psychóz se projevuje ve formě akutních atak, neboli psychotických krizí. Může se projevit náhle, nečekaně, bez varování. Toto období trvá obvykle několik týdnů až měsíců. Většinou je pacient hospitalizován. Častěji se však onemocnění postupně rozvíjí. Toto období se nazývá prodromálním, předchází vzniku akutní psychózy. Objevují se deprese, ztráta zájmu o okolí, úzkost, napětí podrážděnost až agresivita, nespavost, porucha pozornosti, počátky bludů a halucinací. Po akutní fázi psychózy nastává období odeznívání nemoci a následně remise. Může trvat i řadu let. Nemocný dochází k ambulantnímu lékaři a může také zvládat běžnou činnost doma i v zaměstnání.

U větší části pacientů se onemocnění projevuje celoživotním střídáním psychotických krizí s remisí. U zbývajících pacientů  neustupují symptomy nemoci ani po delším léčení.


Díky dnešní vyspělé medicíně a další následné komunitní péči o nemocné je psychóza dobře léčitelná.
Základním projevem psychotického onemocnění je ztráta kontaktu s realitou. Charakteristickými příznaky jsou bludy, halucinace a poruchy nálad.

Blud je falešná představa o vlivech či osobách, které nemocný bezmezně věří a nedá se vyvrátit. Pod jejich vlivem nemocný často i jedná, což může způsobit další problémy.

Halucinace jsou produktem zkresleného vnímání okolní reality. Člověk vidí, slyší nebo cítí věci, které ostatní lidé nevnímají.

Dalšími příznaky jsou poruchy pozornosti, neschopnost se k něčemu rozhodnout, něco si naplánovat, změny nálad, stahování do sebe. Myšlení a jednání je roztříštěné, osobnost člověka ztrácí svou integritu.

Při změnách nálad se objevují deprese nebo naopak mánie. V prvním případě nemocný prožívá hluboký smutek, sklíčenost, sebeobviňování, do nitra obrácenou agresi. Během mánie člověk zvýšeně jedná, vyhledává kontakty s lidmi, utrácí peníze, nakupuje, vytváří různé plány. Veškeré jednání však postrádá logiku, je roztříštěné.

Vznik

Při vzniku duševní nemoci působí tři faktory - biologické, psychologické a sociální. Jednotlivé faktory mohou působit společně.

Biologické faktory – např. dědičnost, trauma
Psychologické faktory – např. snížená odolnost vůči zátěži
Sociální faktory – např. propuštění z práce

Léčba - farmakoterapie

Léky představují hlavní a důležitý článek v procesu léčby psychotických pacientů.

Rozdělují se do tří skupin:

  1. Neuroleptika - napravují psychickou činnost mozku, která je narušena psychózou
  2. Antidepresiva - odstraňují chorobný smutek a úzkost, proto se užívají při depresích
  3. Anxiolytiky - zmírňují úzkost a napětí

Vedle pozitivního účinků mají léky také své nevýhody - vedlejší účinky (útlum, svalová ztuhlost, třes, sucho v ústech, poruchy spánku, závratě, svalové křeče, rozostřené vidění, poruchy sexuality, vnitřní neklid), nutnost dlouhodobého a pravidelného užívání. Tyto nevýhody jsou však vyváženy daleko větším přínosem. Odstraňují biologické příčiny a projevy nemoci, a tím podporují účinek socioterapie a psychoterapie.

Je velice důležité, aby pacient vždy informoval svého ošetřujícího lékaře o vedlejších účincích braných léků. Ten může negativní projevy zmírnit nebo odstranit, např. přidá nový lék, který vedlejší účinky koriguje, sníží dávky nebo vymění stávající lék za jiný.

Psychofarmaka hrají významnou a nezastupitelnou roli v prevenci návratu nemoci. Přesně to vyjádřil jeden z pacientů: "Uvědomuji si, že jsem na pomezí zdraví a nemoci, léky mi umožňují tu rovnováhu."

Léčba - psychoterapie, socioterapie

Psychosociální terapie je nedílnou součástí léčby psychotického onemocnění.

Druhy psychosociálních intervencí:

  1. Psychoedukace - podávání důležitých informací pacientovi a jeho rodině o nemoci, léčbě prognóze apod.
  2. Individuální psychoterapie - má především podpůrný charakter, pomáhá zvládat negativní psychotické příznaky a porozumět svému onemocnění
  3. Skupinová psychoterapie - pomáhá získávat ztracenou sebedůvěru v mezilidské komunikaci. Nemocný má možnost se učit od ostatních členů ve skupině např. zvládání negativních psychotických příznaků.
  4. Rodinná psychoterapie - doporučuje se u takových rodin, kde jsou narušené komunikační projevy, které se přičítají k negativním vlivům vzniku či relapsu nemoci.
  5. Sociální rehabilitace – obnovuje u nemocného sociální dovednosti. Co v sobě zahrnuje pojem sociální dovednosti? Jde o soubor schopností člověka samostatně zvládat běžné lidské činnosti, např. starat se o domácnost, samostatně řešit různé osobní záležitosti (návštěva lékaře, vyřizování na úřadech apod.), účastnit se kulturních akcí, setkávat se s přáteli, sportovat atd.
  6. Pracovní rehabilitace - pomáhá nemocným obnovovat jejich pracovní potencionál a připravovat je ke vstupu do běžných pracovních podmínek, či do zařízení s mírnějším stupněm chráněnosti (chráněné dílny, chráněná pracoviště). Součástí je také pracovní poradenství.

Pro snadnější rozpoznání blížící se nemoci a omezení rizika jejího vážnějšího projevu je možné vypracovat tzv. Kartičku první pomoci. Ta se po vyplnění uschová tak, aby ji mohl nemocný či jeho blízký kdykoli použít v případě zaregistrování určitých příznaků, které mohou vést k novému propuknutí nemoci.